Tréningové cvičisko

Zentaro Ayame

"Bude to len medzi nami, sľubujem." Usmial som sa aby videla že to myslím smrteľne vážne. Keď sme sa konečne rozhodli že ideme na poriadne veľkú porciu jedla, potešil som sa a mkoje brucho začalo okamžite vyvádzať. Škrkalo tak hlasno že sa otriasalo zem. Chytil som sa za brucho a nahodil som dosť hladnú tvár. "Ááách, poďme rýchlo. Umriem od hladu." No v tom ma jej veta dosť zarazila...Aké je to byť géniom v taijutsu?... Zastavil som sa, môj pohľad spadol na zem a z oka mi stiekla slza. "Ja niesom génius, ani som nikdy nebol. Pravý génius bol môj majster, ktorý bol zároveň aj môj starší brat. Ale...jeden deň sa mu stál osudným, bola to moja chyba...bol som v nebezpečí a on mi prišiel napomoc...bolo ich strašne veľa...on otvoril všetkých osem brán Hachimonu a nakoniec zomrel. Bol to génius, mal iba 18rokov a už dokázal otvoriť osem brán. Ja sa s ním nemôžem porovnávať." Utrel som si tvár o sĺz a otočil som sa na Sayu. "Ja som oproti mojmu bratovi len odpad. Preto tak tvrdo trénujem, aby som ho jedného dňa prekonal. Môj brat bol hrdina..." Sadol som si na zem a už som to nedokázal udržať, po tváry mi začali stekať malinké kvapky sĺz.

Saya Uchiha

,,To je mi líto" zamračila jsem se a sklopila jsem pohled do země.Rozhodně jsem nechtěla započít takovouto bolestivou debatu. Bolelo mě když jsem uviděla jeho slzy a tentokrát jsem si připadala skutečně pořádně hloupě. ,,Víš,pro mě budeš vždycky génius.Jsi silnější než si myslíš.I když si na sebe tak tvrdý" pokrčila jsem rameny a už jsem nic neříkala.Raději jsem se pomalu rozešla abych ještě něco neprovedla.
,,Víš,asi vím jaké to je.Někoho ztatit. Měla jsem bratrance.Odešel a už se nevráti." povzdychla jsem si a sevřela jsem ruku v pěst. ,,Někdo tvrdí že zemřel.A také se mi to snažili namluvit.Ale ať je to jak chce pro mě budeš žít vždycky.Tady" s těmito slovy jsem si položila ruku na srdce a trochu trpce se nad tím pousmála.Neuměla jsem ty slova útěchy.Sama jsem bojovala sama se sebou a svými pocity.

Zentaro Ayame

Zdvihol som hlavu a utrel som si slzy. Jej slová útechy mi pomáhali, a bol som rád že konečne niekto ocenil tú tvrdú prácu v ktorej sa snažim vynikať. Postavil som sa a pristúpil som ku Sayi. Keďže som bol od nej vyšší, chytil som ju za bradu a trošku som jej stiahol hlavu. Potom nasledovalo niečo, čo určite nečakal. Dal som jej pusu na čelo. "Ďakujem, si vážne veľmi dobré dievča." Utrel som si posledné slzy čo mi stekali s očí a usmial som sa. "To s tvojím bratrancom je mi ľúto, ale pokial ho máš vo svojom srdci a myslíš na neho, tak nikdy naozaj nezomrel." Chytil som ju za ruku a priťiahol som si ju ku sebe aby som ju objal. "Tak, poďme...lebo už to vážne nevydržím." Zasmial som sa. Otočil som sa, neustále som držal Sayu za ruku a rozbehol som sa preč s cvičiska ťahajúc Sayu za sebou. (presun)