Hiroshi Toshikatsu

• Jméno a Příjmení •
Hiroshi "Rezo" Toshikatsu

• Věk •
16 let

• Místo původu •
Yamigakure no Sato

• Fóbie, choroby a zranění •
Tafefobie - Hiroshiho největší a jediný strach je z možnosti být pohřben za živa, bojí se toho, že bude muset bezmocně bojovat o svůj holý život, ale nakonec se mu tak či tak nepodaří osvobodit a zemře. Nemá proto příliš v lásce uživatele genjutsu, jelikož pokud zjistí to, čeho se z celé duše bojí, obrátí to proti němu a poté je zle. I přestože by Hiroshi věděl, že je to jen nereálná iluze, začal by se třást, zrychlil by se mu výrazně tep, nejspíše by i lapal po dechu a lil by z něho pot jako z konve. Hiroshimu několik minut trvá, než se z tohoto stavu dostane, čehož by protivník mohl velice efektivně využít, avšak pravděpodobnost, že Hiro narazí na někoho, kdo by v něm dokázal číst jako v knize, je až komicky nízká, takže si z toho moc velkou hlavu nedělá, no i přesto o jeho fobii ví pouze jeho mladší sestra, která se zavázala, že si toto tajemství nechá pro sebe.

Hiroshi nikdy netrpěl žádnou vážnou chorobou, za svůj život prodělal možná tak párkrát chřipku, jednou do roka má vysoké horečky a občas nějaký ten kašel, jeho tělo oplývá obrovskou imunitou, tudíž není příliš náchylný na nějaké nemoci a je za to popravdě velmi rád. Nedokázal by vkuse ležet v posteli několik dní, nemá rád takto dlouhá povalování, při kterých nemůže absolutně nic dělat, proto by to pro něj bylo jako peklo na zemi.

Ohledně zranění už je na tom Hiro o trochu hůře, má na zádech jednu hlubokou jizvu, jenž se táhne šikmo od pravého ramene podél celých zad až končí někde v bederní oblasti, rána je již poměrně stará, avšak stále si uchovává takový podivně čerstvý vzhled. Hiroshi k ní přišel kdysi dávno v minulosti, když ochraňoval svou mladší sestřičku, které se naštěstí nic nestalo, avšak její bratr vyšel s nepříjemně vypadající památkou, se kterou bude žít do konce svého života. Hiro si na ní za těch několik let už poměrně zvykl, sic prvních pár měsíců nemohl vystát pohled na svá znetvořená záda, nyní mu to nedělá sebemenší problém, opět o tomto ví pouze Nanami a nebo náhodní kolemjdoucí, kteří viděli Hiroshiho bez trička.

• Hodnost •
Genin

• Pohlaví •
Muž

• Sen •
Hiroshi sen je prostý a jednoduchý, chce učinit sebe a svou sestru šťastnými, přál by si najít dívku svých snů a založit s ní rodinu, kterou by mohl ochraňovat a ona by mu na oplátku dávala pocit radosti a štěstí. Nezajímají ho takové věci jako sláva, moc nebo peníze, chce být jen sám sebou a mít po svém boku lidi, které by mohl milovat a vyčarovat na jejich smutných tváří úsměv.


• Styl boje •

~ Taijutsu: Hiroshi nemá problém se ubránit několika i dobře mířeným ranám, jeho hbitost a rychlost mu navíc v tomto hodně vypomáhá, nedá se však říci, že by taijutsu nějak aktivně využíval, k tomuto stylu by se nejspíše uchýlil pouze v případě, když by mu nezbylo nic jiného a i při něm by brzy odpadl.

~ Ninjutsu: Při používání ninjutsu se Hiro cítí jako ryba ve vodě, nic lepšího neuměl, neumí a ani nejspíše umět nebude, již od narození mu bylo předurčeno jít ruku v ruce s elementárními technikami, to však neznamená, že je nadaný pouze na ně. Má v sobě ukrytý jistý potenciál do budoucnosti, který mi dovolí se stát senzibilem, nikdy nebude patřit mezi ty nejlepší špičky shinobi světa, avšak to mu příliš nevadí, protože je rád za to, co má.

~ Genjutsu: Genjutsu Hiroshi rozhodně nemá na seznamu oblíbených věcí, nemá rád tento styl boje, jelikož se při něm využívá strach druhých, a to mu přijde barbarské, dokáže sice poměrně dobře rozpoznat iluzi od reality, no že by mrknutím oka zrušil nějakou techniku, to se asi nestane.

• Zbraně a výbava •
Jako každý správný ninja nosí i Hiro při sobě základní výbavu, do které patří kunaie, shurikeny, několik výbušných lístků, dlouhé ocelové lano, makibishi, bojové pilulky a pro Hiroshiho ještě specifické jehlice zvané senbony, je zvláštní, že při sobě má až nezvykle velký počet těchto věcí, jelikož bojuje hlavně s jejích pomocí a vždy je lepší mít něco do zálohy.

Kuriozitou je však jeho kapesní kudla, bez které by vám nešel ani na záchod, dokonce i když spí, má ji schovanou pod polštářem, kdyby se náhodou něco semlelo. Obvykle ji nosí uloženou ve vnitřní kapse svého kabátu, přičemž s ní umí zacházet na opravdu bravurní úrovni, kudla není nijak těžká, manipulace s ní je proto pro Hira hračka, navíc mu nijak nepřekáží a dokáže jí velice dobře uplatnit společně se svojí mrštností. Hrot a čepel této malé kudly je ostrý jako břitva, nikdy se nestane, že by se tato krásně lesklá zbraň otupila, jelikož si Hiroshi ve svém volném čase pokaždé brousí, aby plnila svou funkci na jedničku.

Na misích u něj můžete spatřit ještě černý pytlový batoh, jenž má přehozený přes rameno, batoh je plný téměř až po okraj různými obvazy, náplastmi, dezinfekcemi, čistou neperlivou vodou, sem tam se objeví nějaká krabička s léky či sirupy, jednoduše je tam všechno, co by se mohlo hodit. Hiro nenechává nic náhodě a jelikož se strašně rád stará o ostatní zraněné týmové partnery, je pro něj samozřejmost nosit s sebou trošku větší lékárničku.

• Schopnosti •
Hiro je od přírody neuvěřitelně flexibilní, čehož překvapivě využívá jinak než by kdokoliv čekal, většinou ho můžete vidět, jak nacvičuje různé kousky na střechách těch nejvyšších budov nebo jak balancuje na úzké římse, kam se mu sotva vejde chodidlo nohy. Jeho rychlost a šikovnost však vyměnil za sílu, rána od něj vás sice na pár minut zabolí, ale to je asi tak vše, je tu sice možnost posilování, jenže to je pro něj únavné a místo toho si raději půjde zaběhat někam do lesa, kde se bude snažit vyskákat až na špičku stromu. Jeho zásoba chakry není největší, avšak ani nejnižší, drží takový ten zlatý průměr a nijak ho to netrápí. Hiroshi je taktéž poměrně zruční ve všem, co vyžaduje mrštné ruce, umí skvěle vařit, sic by to do něj nikdo neřekl, protože většinu času jí buď nějaké cereální tyčinky nebo ovoce, které utrhl někomu přes plot ze stromu. Kvůli získané jizvě se musel naučit ošetřovat svá zranění, aby ho rána nějak neomezovala v pohybu, anatomie lidského těla, léčba nemocí a poskytování první péče ho zaujalo natolik, že si pořídil pár knížek, které se doslova našprtal, takže je poměrně schopný i v oblasti medicíny, sic se nikdy nevyrovná medicům a klanům na toto zaměření. Na genina je taktéž až nezdravě vynalézavý, no že by tuto schopnost někdy uplatňoval v boji nebo při vymýšlení pastí, to se o něm tvrdit nedá.

• Podstata •
Suiton


• Vztahy •
Kousuke Toshikatsu - Kousuke je děda Hiroshiho a Nanami, po smrti jejich rodičů, kteří sourozenci nikdy nepoznali, jelikož zmizeli pár minut po jejich narození, se jich tento starý a ochotný pán ujal a vychovával je jako vlastní. Oba měl stejně rád a věnoval jim dostatečnou péči, aby se z obou dětí stali ti nejlepší shinobi pod sluncem, bohužel byl na jejich výchovu úplně sám, jeho manželka od něj kdysi dávno odešla za jiným a on si od té doby nikoho nenašel, vlastně ani nikoho dalšího nechtěl, protože neustále miloval svou bývalou ženu a toho pocitu se nedokázal zbavit. Netrvalo to příliš dlouho a Kousuke podlehl na stáří, takže nakonec dvojčata zůstala úplně sama a musela se naučit žít bez cizí pomoci, oba dva stále bydlí v domě svého dědy, jemuž udělali pomník vzadu na zahradě jako uctění jeho památky a výraz díku za to, že o ně tak pěkně pečoval.

Nanami "Chie" Toshikatsu - Nanami je sestřička Hira, nikdo by nemohl pochybovat o tom, že jsou to dvojčata, protože skoro stejně vypadají a povahově jsou si snad ještě bližší, jediný rozdíl mezi nimi je pohlaví, což se popřít nedá. Nanami je o pár minut mladší než její bratr, čehož Hiroshi velice rád zneužívá a neustále ji nějak popichuje, díky bohu že to Nana bere pouze ze srandy, jinak by mu totiž nejspíše pořádně namlátila. Na rozdíl od svého bratra, ona oplývá jak rychlostí, tak i fyzickou silou, sic v rychlosti dosti zaostává za Hirem, stále je poměrně schopná s ním udržet alespoň pár minut krok. Nanami je velice milá dívka nebo se tak alespoň první pohled chová, pokud je zrovna naštvaná nebo má blbý den a Hiroshi do ni šťouchne, její slovních se o několik úrovní přiostří a v tu chvíli je lepší jí jít z cesty. Nana však ví o svém dvojčeti téměř všechno a to platí i naopak, ani jeden by nenechal nikoho, aby tomu druhému ublížil, ačkoliv byla jedna jistá situace, kdy tuto zásadu porušili, ale Hiroshi je rád, že tak učinili, protože kdyby se tak nestalo, nejspíše by o svou milovanou sestřičku přišel.


• Vzhled •
Hiroshi je chlapec vyšší postavy, měří něco kolem 184 centimetrů a i to je údaj z minulého roku, kdy se měřil naposledy, tudíž je dosti možné, že ještě o nějaký ten kus povyrostl, jeho váha se pohybuje někde na rozhraní 65 kilogramů, je poměrně vyhublý, ale příliš si s tím hlavu neláme. Hiro se pyšní ohnivě červenýma očima, které mají na slunci odlesk oranžové až žluté barvy, je na své oči neskutečně hrdý, protože jedna z jeho oblíbených barev je právě červená. Jeho tvář je mírně zašpičatělá a má na své proporce trochu delší ústa než by mít měl, o barvě Hiroshiho vlasů bychom však mohli dlouho polemizovat. Na první pohled se jeví jako čokoládově hnědé, ve tmě se jejich barva mění na matně černou a na slunečním světle jsou naopak světlejší, ani on sám přesně neví, jaký odstín je jeho přírodní, takže když se ho někdo zeptá, vždy jen plácne něco, že si připadá jako chameleon, takže to nedokáže určit. O své krátce střižené vlasy se však pečlivě stará, nechce vypadat jako bezdomovec, co nemá ani páru, na co se používá šampón, i když jeho oblečení tomu zrovna neodpovídá. Nenosí takové ty typické ninja úbory, má svůj vlastní osobitý styl oblékání a nehodlá to příliš měnit, téměř neustále má na sobě tmavé kalhoty s tenkým černým páskem, který slouží spíše pouze jako módní doplněk, volné tmavě šedé triko bez nějakých přebytečných šaškáren a hlavně jeho kabát s kožichem, který je jeho nepostradatelnou částí. Sic Hiro příliš nemusí výrobky bižuterie, na ukazováčcích jsou u něj k vidění dva široké stříbrné prsteny, jeden si koupil sám a druhý vyměnil se svou sestrou, ačkoliv je to celkem komické, protože oba prsteny jsou úplně totožné, takže je od sebe nikdo nerozezná, no Hiroshi a Nanami vědí přesně, který dostali výměnou a který si sami pořídili.

• Vlastnosti •
Hiroshi je rozený optimista s trochu podivným smyslem pro humor, přestože žije v Yamigakure, kde je většina lidí nepříjemná, bojechtivá a krvelačná oplývajícími těmi nejrůznějšími schopnostmi, které občas člověku berou dech, tak si zachovává stále čistou hlavu a nikomu nepřidělává svou existencí zbytečné problémy. Někdo by řekl, že je až příliš hodný na to, aby žil v takovéto zemi, ale Hiro to tak nevnímá a tvrdí, že všude na světě jsou roztroušeny výjimky a on je zrovna jednou z nich, nepatří mezi ten typ lidí, co by vás uráželi nebo vás podceňovali jen kvůli vzhledu. Je velice obětavý a ochotný v čemkoliv poradit či pomoci, málokdy se stává, že by mluvil sprostě, avšak každému sem tam ujede jazyk, pevně se drží zásadami společenského chování a téměř nikdy je neporušuje. Dokáže ocenit snahu a prosté prosím či děkuji, sic se tohoto v Yamigakure ještě snad nikdy nedočkal, takže si zvykl na zacházení typu: ,,Udělej to nebo tě zabiju." Nenechá si od nikoho nasazovat žádné brouky do hlavy, má svůj vlastní názor a svoje vlastní dělení toho, co je dobré a co zlé, příliš se neřídí tím, jak právě funguje společnost, nechová se sice vzpurně oproti svým nadřízeným, avšak kdyby mu nařídili něco, co by jednoduše odmítal udělat, tak to neudělá, i kdyby ho za to měl čekat trest smrti. Strašně rád se o někoho stará, ať už je to jeho mladší sestřička nebo nějaký zraněný pocestný, Nanami říká, že ho jednou jeho velkorysost zabije, nad čímž však Hiroshi vždy pouze mávne rukou a udělá z toho vtip, strašně rád chytá každého za slovíčka a snaží se za každou cenu zlepšit ostatním náladu, sic tato snaha často přechází do fáze, kdy ostatním Hiro leze na nervy. Pokud ho ale naštvete, nedrží se nikdy zpátky a je ochotný vás klidně bez výčitek svědomí podříznout a dělat, že se nikdy nic nestalo, a to i přestože nenávidí zabíjení ostatních.

• Životopis postavy •
Někdo se narodí do bohaté rodiny, někdo do zámožného klanu a někdo jako já se sestrou do úplně obyčejné rodiny, která musela bojovat o to, aby se vůbec dožila dalšího dne, náš příběh začal již před 16-ti lety, kdy se v polorozpadlém domku na hranicích Yamigakure a Konohagakure ozval o půlnoci pláč malých dvojčat, který přivábil skupinu nepřátel stejně tak rychle jako vábí pach mrtvé antilopy nenažrané hyeny... Drobná postava zahalená v černém plášti rychle vyběhla zadními dveřmi a ztratila se s dvěma uzlíky kdesi v temném lese, ani jednou se neohlédla za sebe, i přestože moc dobře věděla, že nechala na pospas osudu to, co bylo jejímu srdci nejdražší. Za pár minut dorazila až k malé chatě, jenž na první pohled zela prázdnotou, několikrát hlasitě zabušila na dveře až se nakonec ve vchodu objevil muž úctyhodného věku, který nevypadal příliš nadšeně z toho, že ho jeho dcera vzbudila tak pozdě večer. Jakmile si však vyslechl její příběh a naléhavou prosbu, se kterou za ním přišla, jeho výraz v obličeji se rázem změnil, vzal novorozeňata k sobě domů a uložil je na postel, přičemž šel postavit vodu na čaj a opět přešel ke dveřím. Když však stanul na místě, jeho dcera už tam nebyla, zůstalo po ní jen několik rozpitých kapiček slz a jemná vůně vanilky, kterou sem přivanula právě ona kunoichi, jenž se již v tuto chvíli hnala zpátky za svým manželem, kterého nechala samotného čelit nebezpečí v podobě pěti ninjů z Konohy. Od té doby již Kousuke, tak znělo jméno dědečka teprve pár minut starých dvojčat, nikdy nespatřil ani svou dceru a ani jejího muže a zároveň otce obou dětí, předpokládal, že z nich v Konoze vymlátili všechny informace o vesnici a následně je zabili, proto se rozhodl, že nebude zbytečně trápit malé prcky tím, že by jim vyprávěl smutný příběh o jejích rodičích. Kousuke pojmenoval děti podle svého, kluk dostal jméno Hiroshi, přičemž zdědil ještě to po svém otci, celým jménem to byl tedy malý, odvážný Hiroshi Rezo Toshikatsu, dívenka naopak dostala jméno Nanami a taktéž jako její starší bráška získala jméno své matky, drobná, usměvavá Nanami Chie Toshikatsu, tak vznikla jména obou dvojčat, která rostla jako z vody. Čas neúprosně ubíhal a bral s sebou jeden nudný den za druhým, dětičky právě oslavovaly své desáté narozeniny, za tu dobu se toho příliš nezměnilo, Kousukemu na tváři přibylo několik dalších vrásek a jeho nohy už nedokázaly udržet s neposednými dvojčaty tempo, Nanami i Hiroshi se za tu dobu naučili číst, psát, počítat a překvapivě zvládali i to, co děti v jejich normálním věku nedokázaly, Nana například dokázala trefit cokoliv, co ji někdo nadhodil do vzduchu s přeností 98 ze 100 pokusů a Hiro dokázal sám pouze za pomocí své kapesní kudly ulovit mrštného zajíce. Kousuke byl na svá vnoučata velice hrdý a těsně předtím, než nadešel jeho čas odchodu je stihl ještě doučit všechno, co by jako začínající shinobi měli znát. Těsně pár dní před dvanáctými narozeninami dvojčat již Kousuke ležel na smrtelné posteli a po jeho boku věrně seděla jeho vnoučata, Nanami a dokonce ani Hiroshi se neubránili hořkým slzám, jejich děda jim před smrtí sdělil místo, kam ukrýval všechny své úspory za poslední půl rok, aby děti měly alespoň z čeho na chvilku žít. Další den bylo vidět Hiroshiho, jak společně se svou sestrou kopou lopatami hlubokou jámu vzadu na zahradě a pokládají tam mrtvé tělo svého dědy zabalené do jeho nejoblíbenější béžové deky, dvojčata dala poslední sbohem a poděkovala za všechno, co pro ně tento ochotný stařec udělal. Nana však nechtěla setrvávat uvnitř chaty, přála si jít na chvilku někam do společnosti a ne, aby ji každé ráno prázdnota připomínala odchod jejího dědečka, Hiroshi proto raději nic nenamítal, sbalil oběma trochu jídla do batohů, vzal několik málo peněz z pokladničky a oba se ještě ten večer vydali do centra Yamigakure, kde to bylo pro dvě dospívající děti nebezpečné snad na každém kroku, což si Nanami očividně příliš dobře neuvědomovala. Mohlo být něco kolem třetí ráno, když se Nana a Hiro museli rvát o holý život, spaní na ulici pod širým nebem se brzy ukázalo jako velice blbý nápad, skupinka ožralých výtržníků si dvojčata vyhlédla za svou příští oběť a jakmile Nanami omylem z kapsy vypadla bankovka, všichni se seběhli jejím směrem jako vosy na bonbon. Hiroshiho rychlost mu dávala navrch dokonce i nad někým dvakrát větším než byl on sám, rychle předskočil před svou sestru a vyběhl s kudlou v ruce po prvním chlápkovi, který se chtěl po ní ohnat pěstí. Stačilo několik seků ostrou čepelí a muž se po chvilce odplazil někam do temného zákoutí uličky, už to vypadalo, že se Hirovi nakonec podaří zastrašit všechny, sic on sám taktéž nevyšel bez nějakých škrábnutí a modřin, když v tom se za ním zablýskla katana a její hrot mu rozřízl kůži přes celou délku zad. Očividně ne všichni nepřátelé byli zbaveni smyslů, ulici rázem pokryla krev a Hiroshi padl okamžitě do bezvědomí, stihl sice ještě zaregistrovat ustaraný hlas Nanami, který ho prosil, aby vstal a utekl, avšak poté si již nic nepamatuje. O několik dní později se Hiro vzbudil uvnitř jejich chatky, Nana seděla vedle něj a pevně mu svírala ruku, najednou ji Hiroshi mírně pocuchal vlasy a ona se s uslzenou tváří dívala na svého bratra, který vypadal příšerně. Hiro se nemohl příliš hýbat kvůli svému zranění, které by ho připravilo o život nebýt toho, že ho jeho sestřička vzala do nemocnice, kde se o něj postarali a ona jim za to zaplatila všechny své úspory, jenž u sebe v tu chvíli měla. Hiroshi byl rád, že se Nanami nic nestalo, byla to přeci jeho roztomilá mladší sestra, kterou by chránil i za cenu života, toto bylo jen takové malé obětování pro její záchranu, ačkoliv prvních pár měsíců se ani sám Hiro nedokázal podívat v zrcadle na svá zjizvená záda, takže mu o ně musela pečovat Nana, která u toho pokaždé skoro až brečela, brala si to za vinu a nerada viděla, jak se její bratr utápí ve špatných náladách. Netrvalo to však příliš dlouho a Hiroshi si zvykl na to, jak momentálně vypadá a jak bude vypadat i po zbytek svého života, přijal to jako svou část a navíc mu to navždy připomínalo, že kdysi dávno udělal správnou věc, které nikdy nebude litovat. Třináct, čtrnáct, patnáct, šestnáct... Dvojčata zestárla, z obou dětí vyrostli schopní shinobi, kteří se dokázali postarat sami o sebe, ničeho se nebáli a stáli při sobě i v těch nejhorších situacích, rozvíjeli a trénovali své schopnosti společně, jeden vždy hrál útočníka a druhý se snažil bránit. Za ten čas si dali hned několik slibů, avšak ten nejdůležitější zpečetili koupí stříbrných prstenů, které si posléze vyměnili a za žádnou cenu je nyní nesundávají, slib zněl, že ať se stane cokoliv, ať jim do života vstoupí jakýkoliv člověk, oni dva zůstanou navždy tou nerozlučnou dvojkou, která bude navždy držet pospolu a nikdo je od sebe neodloučí, i kdyby se stalo, že se nebudou moci vídat, nikdy by na sebe nezapomněli a stále by se pokoušeli vyhledat jeden druhého. Život jim za těch několik let zpestřovaly různé lehké mise, na které mohli chodit společně, ale jakmile jejich úroveň začala stoupat, Hiro odmítl tahat svou sestru na tak nebezpečné akce a nechával ji proto doma, aby se buď postarala o domácí práce nebo šla sama na nějakou lehčí misi. Nanami na něj byla za toto chování a odstrkování trochu naštvaná, no chápala jeho rozhodnutí a uvnitř duše cítila, že ani pro něj to není nejlehčí, takže mu to příliš nevyčítala a vždy jen smutně kývla hlavou... A přesně tady začíná mé dobrodružství jakožto shinobiho sloužící zájmům Yamigakure no Sato!

• Techniky •
-S-
---

-A-
---

-B-
---

-C-
Sōshūjin

-D-
Kage Shuriken no Jutsu
Oboro Bunshin no Jutsu