Kyriuzu Mateo

„Život je souboj mezi sny a realitou.“

PROLOG
Na pokraji Yumikagure žila obyčejná rodina, která se nepyšnila ničím. Ani penězi, ani dobrými shinobi, zkrátka ničím. Moji rodiče neměli ani tušení, co se to se mnou může stát, nevěděli nic. Jelikož jsme byly chudí a táta kvůli nájmům, nebo proto, že dlužil peníze v hospodě vždy v noci přišel pomlácený. V těchto chvílích jsem byl dost naštvaný, alespoň jsme mu s mámou ty zranění vždy obvázali něčím, co mu pomůže a je to levné. Takhle to u nás bylo až do jednoho dne, kde se zrodila všechna síla. Právě u ní to začalo.

KAPITOLA I.

„Peníze totiž mají stejný význam jako krev“

Všechno bylo doposud dobré. Měli jsme na nákupy dost peněz, ikdyž jsme nebyly nijak bohatí. Nájem jsme platily, táta neměl v hospodě žádné problémy, všecho šlapalo tak jak to šlapat má. Ale mělo to své mouchy. ceny stále vzrůstaly a jediné ryo nezůstalo ležet. Stále jsme s tím ovšem neměli problém. Jediný problém byly ovšem násosky v hospodě, až na pár výjimek se stále se museli rvát s mým tátou, protože jim nechtěl dát peníze na pivo. Jednou v mých 10 letech přišel domů zdrcený a jen stál u prahu dveří. Usmál se a pak už velkou rychlostí padal k zemi. Posadily jsme ho na postel a uložily s tím že to přečká do rána. Druhý temný den se bohužel.. už neprobudil. Odnesli jsme ho do nemocnice, kde nám sdělili jeho zdravotní stav. Byl mrtvý. Máma náhle potom dostala infarkt a proto si jí tam rovnou nechali a mně poslali domů. Šel jsem a díval jen na zem a čekal kam mě nohy zavedou, domů to být nemuselo. Po té co jsem si sedl na lavičku před hospodou a koukal tam na ní asi celou hodinu. Musel jsem tam vejít. Štamgasti na mně ječeli že jsem děcko toho zmlácenýho. V tu ránu se po mě řítil nějaký násoska s nožem. V mé hlavě se ozval nějaký hlas.

KAPITOLA II.

„Strach ze strachu je horší než strach samotný..“

Z mé hlavy se ozval temný šťastný hlas, přičemž se na mě řítil nějaký zahalený muž s nožem [Kunaiem].[b] Snad tu nechceš umřít.. Kyriuzu. A poté se ozval jen smích v mé hlavě. Vždycky jsi byl srábotka! Hahah! Dovol mi ti pomoct, ty.. ubožáku! Nevěděl jsem o co jde, ale začala ve mně sršit energie, zlá energie. Celkově byla cítit ohromnou silou, ale zároveň mě to ničilo. Začal jsem se měnit a ztracet své myšlenky.. své já, jako bych byl úplně jiný člověk.

Hudba k tomu, doporučuji pustit k navázání příslušné situace.



Chytil jsem ruku toho násosky. Tu ve které držel kunai. S usmátým pohledem jsem se na něj koukl. A přehodil za mně tvrdou sílou. Tohle je jiné kafe co? Ubožáku, Kyriuzu ti těžko nakope tvůj zadek, to totiž umím jen já! Tak vstávej. V tu chvíli se na mně vrhli úplně všichni, ale ty jsem všechny odhodil hrubou silou, až na jednoho, který mi trefil do tehdy hodně slabého rohu pořádnou tyčí. Cože? Ale né.. Ten pocit teď.. jako bych se znovu narodil a vracel se zpět do svého těla, nevěděl jsem co se stalo. Proč jsou všichni štamgasti zmlácení na zemi, ale jeden mi chtěl "opětovně" dát ránu ocelovou tyčí. Sklonil jsem se, něco jsem ovšem pochytil od toho... druhého, který se mnou vyměnil. Při skolení jsem kopl nohou do štamgasta, který se slehl na zem. Rychle jsem utíkal pryč. Doma už nebylo bezpečno.

KAPITOLA III.

„Největší zlo, jímž trpí svět, není síla zlých, nýbrž slabost dobrých.“

Zavítal jsem do bytu mého dávno ještě když jsem se nenarodil mrtvého dědy. Také jsem všechno uklidil, aby tu nebyl žádný bordel, přičemž jsem zašel jsem do obchodu a koupil si nějakou temnou kápi s pláštěm. Zašel jsem na tréninkové prostředí za mým bytem. Potřeboval jsem zesílit. Hej, ty.. příšero ozvi se! ... tohle asi fungovat nebude. Umřel mi Táta, a možná i matka, tak se objev a dej mi sílu! Teď mě neotravuj blbečku, slabochy jako ty neučím i když v tobě vidím menší potenciál, Hahah! I tak si bohužel slaboch a ty já neučím. Tak se asi zabiju, nic jiného mi nezbývá. Co.. cože? Počkej blbe. Zabiješ i mně! Dobře, naučím tě pár věcí, citím z tebe podstatu Raitonu, tak tě pár technik naučím, rozumíš? Ach, pomáhat idiotům jako ty. Hah! Nanic.. Převezmu si tvé tělo! Začal jsem se zase měnit, ale tentokrát mi to nevadilo jako předtím. Ach. Snad něco pochytíš, nemůžu sice používat techniky raitonu, ale na jednu mám přeci jen chakru, kdyby jsi měl třeba doton! Ale idiot jako ty se musí zrodit s Raitonem, hah!.. Raiton: Ingu Bikyaku! I když jsem viděl na jedno oko, protože si vždy jedno ten démon, nebo co to je vypůjčí, udivila mě ta síla, která z toho pochází. Je to jako každý jiný shinobi. Já.. budu Shinobi?

EPILOG

„I cesta tisíc mil dlouhá začíná prvním krokem.“

Po 6 letech jsem si vytrénoval svojí rychlost a sílu na úroveň Genina. Zde začíná můj a Mateovo příběh. Možná změním svět, možná ho zhorším a možná neudělám vůbec nic. Vím jen to, že jsem připraven stát se Shinobim. Kráčel jsem k radnici, abych oznámil, že se chci zapsat do řad Shinobi, bylo svoleno. Vyšel jsem ven, podíval se nahoru, usmál se a šel se projít po městě..