Ulice Kumogakure

Zentaro Ayame

Hneď ako sme odišli s cvičiska som si to so Sayou namieril do najlepšej predajne rámen v celej Kumo. "Uvidíš, keď ochutnáš naše rámen, už nikdy nebudeš chcieť jesť iné." Zasmial som sa. "Už len keď si na neho pomyslím sa mi zbiehajú sliny v ústach." Zavrel som oči a predstavoval som si takú dobre plnú misku toho svetového rámen. Už sme boli len kúsok od miesta kde sme sa mali najesť. "Zachvílku tam budeme." Konečne sme prišli pred obchod s rámen. Vošiel som dnu a zhlboka som sa nadýchol. "Dve misky rámen pane." Sadol som si za stôl a začal som jesť. "To je supeeer." Zasmial som sa. "Dobrú chuť, Saya." Usmial som sa.

Saya Uchiha

Nechala jsem jej aby mě dovedl na tohle místo.vypadalo to tu skutečně pěkně a já nepochybovala o tom že ten pokrm bude také dobrý.Ale copak mohl existovat rámen který byl leší než ten co jsem jedla v Konoze? Nějak se mi tomu nechtělo věřit.Rámen bylo něco na čem jsem si zakládala a tak to pro mě byla srdeční záležitost...Itadakimasu!" popřála jsem mu dobrou chuť a dala si do úst první sousto.Skutečně to bylo dobré ale rozhodně bych neřekla že lepší.Obě vesnice by si mohly podat ruce.Jídlo bylo skutečně dobré. ,,Hmmm výtečné" pronesla jsem po tom co jsem spolkla sousto a nabrala si další.Trochu jsem se tím jídlem nechala unést a tak na nějakou dobu můj žaludek nezajímalo nic jiného.Když jsem dojedla opřela jsem se ožidli. ,,Pfůůů,asi jsem to přehnala" zasmála jsem se.Dneska to byla druhá miska kterou jsem do sebe hodila ale tahle miska skutečně sedla.

Zentaro Ayame

"Ja som ti hovoril že to bude stáť zato." Zasmial som sa. "Takže dnešným program máme za sebou a ja si myslím, že zajtra by sme si mohli ísť pre nejakú misiu. Čo nato hovoríš?" Šibalsky som sa usmial a oprel som sa o stoličku. Bol som tak isto ako Saya najedený do prasknutia. Chytil som sa za brucho a spokojne som sa usmial. "Je tu ešte jedno miesto kam by som ťa chcel zobrať." Postavil som sa zo stoličky a zaplatil som za obidve jedlá. "Dnes som pozýval, takže nemusíš nič platiť." Usmial som sa a chytil som Sayu za ruku. "No poďme, to miesto sa ti bude páčiť." Vybehli sme s obchodu s rámen a namierili sme si to rovno na miesto neďaleko centra mesta. Prešlo asi päť minút a konečne sme tam boli. Bola to malá lavička na vrchole kopca. Vedľa tej lavičky bol starý strom, ktorý tam bol už dosť dlhú dobu. Vyšli sme hore a ja som si sadol na lavičku. Keď sme vyšli hore, Saya si mohla všimnúť prekrásny západ slnka. Bola to naozaj krása. "Podľa legendy je tu tento strom dlhšie ako celá Kumogakure. Bol tu ešte skôr ako vôbec vznikla táto prekrásna dedina. Rozkvital sňou a vedol keď bola dedina napadnutá. Zdieľal pocity všetkých obyvateľov a práve preto sa stal posvetným. Pre nás všetkých, tých čo zostali na svete sami je to strom šťastia. Chodíme sa sme niekoľko krát do týždňa modliť. No, ja som tu už dlho nebol. Naposledy s mojím bratom." Zamračil som sa. No následne som sa usmial aby to nevyzeralo že nemám nič iné na práci iba sa ľutovať.

Zentaro Ayame

Sedeli sme spoločne na tom prekrásnom miesto a sledovali sme západ slnka. Keď si Saya položila hlavu na moje rameno, začal som sa mierne červenať. Ja som vedel prečo ju sem berem....Nemôžem tomu uveriť, také skvelé dievča, silná, krásna, a ešte k tomu Uchiha a oprela si o mňa hlavu. Ja asi snívam... Prebehlo mi hlavou počas toho ako som sa červenal. "Nemáš začo, aj nabudúce. Bolo pre mňa potešením byť dnes s tebou." Strašne som sa červenal, no keď dala hlavu preč, akoby ma to prešlo. "Nemusíš sa ospravedlňovať. Bolo to príjemné." Usmial som sa a pomaličky som naťahoval svoju ruku abz som ju mohol chytiť za tú jej. Bola tam neskutočná romantika. Bol by som blázon keby som to nevyužil. Aj keď, ja som nebol zrovna jeden z tých ktorý sa páčili dievčatám, no za vyskúšanie nič nedám.

Saya Uchiha

Lehce jsem se pousmála.No když mě chytl za ruku trochu jsem se zarazila.Nešlo o to že by semi například nelíbil nebo něco takového ale prostě jsem cítila že se právě děje něco co by se dít nemělo.,,Eto...no víš...asi bych měla jít. Bylo..mi s tebou hezky" vykoktala jsem ze sebe a pomalu couvla.Ale nakonec jsem přeci jen udělala něco po čem jsem tušila že mu alespoň udělám radost.Nechtěla jsem aby si něco myslel ale bylo to prostě jen kamarádské gesto. Přišla jsem k němu a dala mu pusu na čelo.Nic víc nic míň. ,,Víš,bude lepší když budeme jen kamarádi.Alespoň prozatím hmm?" navrhla jsem když jsem se narovnala v zádech . ,,Uvidíme se zítra na té misi ano? Sraz ráno u Kage budovy." navrhla jsem a pak se poamlu rozešla k odchodu.

-Přesun-

(Btw: postnu dom a pak klidně ihned k budově )

Jakmile jsem došla domů musela jsem pořád vzpomínat na to co se za tento den událo.Bylo toho tolik a já z toho měla prostě dobrý pocit.Už jsem někoho znala a navíc to byl mladík kterého jsem si docela oblíbila.Zalezla jsem do koupelny kde jsem si hodila rychlou sprchu. Svoje věci jako výbavu a katanu jsem uložila na bezpečné místo.Bezpečné tak aby to někdo neodnesl v mé nepozornosti.Na tu katanu jsem byla dosti háklivá a její ztráta by mě dosti mrzela.Navíc kdybych chytla toho co by ji odcizil nejspíše bych jej zabila na místě.
Nahodila jsem na sebe nějaké čisté oblečení a doslova jsem s sebou hodila do postele.Nějakou chvíli jsem hleděla do stropu ale nakonec jsem si musela otevřít okno.Jednoduše jsem byla zvyklá spát s otevřeným oknem.Ráda jsem naslouchala zvuku noci. RTeprve až v tuhle chvíli se mi podařilo pořádně usnout. Ovšem sen který s emi zdál nebyl ani trochu hezký.Opět se mi zdálo o rodině a o vesnici.Obě tyto věci mi skutečně chyběli.Nedoveld ajsme to vyjádřit slovy ale cítila jsem jako kdyby mi něšco chyběla.
Ráno jsem se probrala dosti rychle a tak jsem se nasnídala,provedla hygienu a vyšla opět ven jelikož se mi vůbec nechtělo být doma.Moje nohy si to zamířili na jediné místo a to na místo kde jsem se měla sejít s tím klukem.

Zentaro Ayame

Keď som sa pokúšal chytiť ju za ruku, stalo sa presne to čo som nechcel. Odťiahla sa, a vtedy som sa akoby začal hanbiť. Čo ma to len napadlo, nemal som byť taký rýchly na ňu. Aj keď...je pravda že ja robím všetko moc rýchlo. Povedal som si v hlave a mierne som sa usmial. "Jasné...chápem to. Aj mne bolo s tebou veľmi dobre." Čakal som čo sa stane ďalej. Keď ku mne prikročila a dala mi pusu na čelo. Začal som sa strašne červenať. Bol som prekvapený, no aj neskutočne rád že som niečo takéto dostal od Uchihy. Chytil som sa za hlavu a začal som sa smiať. "Ďakujem, toto som vážne nečakal. Bude mi potešením." Postavil som sa a tak isto som išiel domov. Nevidel som dôvod aby som tam ostával sám. "Takže ráno pred budovou. Budem čakať." Povedal som a odkráčal som pomaličky s toho miesta. Kráčal som ulicami a premýšľal som celkovo o ďnešnom dni. Slnko pomaličky zapadalo a počasie sa ochladzovalo. Ľudia už pomaličky zaliezali do svojich domov, no to len na chvíľu. Za tú chvíľu sa prezliekli a tý mladší sa išli zabávať. No nekončila, no ja som aj tak išiel dnes domov. Nechcelo sa mi ísť niekde zabávať. Bol som vyčerpaný a hlavne špinavý. Keď som prišiel domov, ľahol som si do vane a napustil som si ju poriadne tepľou vodou. Ležal som tam asi hodinu keď som si vlastne uvedomil, že by som už aj mohol vyliezť, poriadne som sa poumýval, utrel som sa a išiel som si ľahnúť. "Zajtra ma čaká misia, som zvedavý akú misiu dostaneme. No som na ňu pripravený." Usmial som sa a zaspal som.